Eduard (podle matky Edvard) Marhula se narodil v rodině vsetínského perníkáře Edmunda Antona Marhuly. V letech 1895-97 studoval Janáčkovu varhanickou školu v Brně. Po jejím absolvování působil v letech 1897-1906 v Rožnově pod Radhoštěm jako varhaník a městský kapelník, r. 1901 se stal i ředitelem zdejší hudební školy.
Po studiu na Janáčkově varhanické škole v Brně byl učitelem, varhaníkem a městským kapelníkem ve Vsetíně. V roce 1906 přišel do Ostravy a stal se regenschorem katolického chrámu v městské čtvrti Mariánské Hory a učitelem nepovinného zpěvu na ostravských českých středních školách. V květnu 1907 byl výborem místní odbočky Matice školské pověřen přípravnými pracemi, nutnými ke vzniku hudební školy, která zahájila 15. října 1907 svou činnost jako Hudební a varhanická škola Matice školské v Mariánských Horách. E. Marhula byl jmenován jejím ředitelem a vedoucím od počátku respektovaného varhanického oddělení. Učitelskou činnost musel přerušit během 1. světové války. Po jejím skončení byl krátce (do února 1919) kapelníkem vojenské hudby 31. pluku v Moravské Ostravě. V pedagogické práci na mariánskohorské hudební škole – připravující od školního roku 1920/21 i budoucí učitele hudby – pokračoval až do své předčasné smrti.
V období let 1921-23 redigoval (původně Karlem Budíkem 1913-14 vydávaný a redigovaný) Hudební obzor (1922/23 Hudební a divadelní obzor). V první polovině 20. let byl funkcionářem Jednoty hudebních stavů – zasloužil se o zlepšení hmotných poměrů zvláště varhaníků a ředitelů kůrů.
Dílo:
Jeho nejznámějším dílem je Valašská mše vánoční, nejsou však zapomenuty ani eho úpravy lidových písní pro sborový zpěv. Značné dobové obliby dosáhly Marhulovy sborové skladby – např. Kytice valašských písní (3 řady), Kytice slovenských písní, Písničky Moravců z Hlučínska a Hlubčicka (vše pro smíšený sbor), operety – zvláště Ženská vojna, provozovaná ve Spojených státech i v Rusku – a duchovní skladby – Valašská mše pastýřská, dvě Koledové mše, offertoria a další.
