Narodil se v Ivančicích v rodině soudního zřízence Ondřeje Muchy a jeho manželky Amálie rozené Malé. Měl dvě vlastní sestry, Annu a Andělu. Studoval na Slovanském gymnáziu v Brně, kde si přivydělával jako chrámový zpěvák v petrovském chlapeckém sboru.
Po neúspěchu u přijímacích zkoušek na pražskou Akademii krátce pracoval jako písař u ivančického soudu. V této době připravoval ochotnická divadelní představení, maloval dekorace a plakáty, navrhoval pozvánky. Z roku 1875 pochází Muchova první známá přesně datovaná kresba, jedná se o pastel představující Janu z Arku na hranici.
Roku 1879 odchází do Vídně pracovat jako malíř divadelních dekorací do firmy Kautský-Brioschi-Burghardt. Poté odešel do Mikulova, kde maloval portréty místních obyvatel. Roku 1883 byl pozván hrabětem Khuen-Belassim k vytvoření dekorací interiérů zámku Emmahof či Emín nedaleko Hrušovan nad Jevišovkou.
V roce 1885 odešel na akademii výtvarných umění do Mnichova (Akademie der Bildenden Künste München) a o dva roky později do Paříže na Julianovu akademii (Académie Julian), z níž však přešel na Colarossiho akademii (Académie Colarossi). Roku 1892 byl pověřen ilustrovat Scènes et épisodes de l'histoire d'Allemagne (Výjevy a epizody z německé historie) od Charlese Seignobose.
K osudovému zlomu v jeho kariéře došlo roku 1894, když získal objednávku na plakát pro Sarah Bernhardtovou. Nejslavnější Muchovo období nastalo kolem přelomu 19. a 20. století, kdy pracoval v Paříži.
V roce 1906 se oženil s Marií Chytilovou a odjel do Spojených států, aby si vydělal na realizaci svého velkého snu, Slovanské epopeje. Dostalo se mu tam uvítání jako největšímu dekorativnímu umělci světa, přesto se toužil vrátit do vlasti.
Mucha však nebyl pouze grafikem a tvůrcem světoznámých plakátů ve stylu art nouveau. Všestranným nadáním zasahoval do všech uměleckých oborů, sochařstvím počínaje a divadlem konče. Mucha se stal známým jako umělec pracující v oboru užitého umění, kromě reklamních plakátů tvořil i návrhy obalů pro celou řadu spotřebních předmětů, maloval návrhy jídelních menu, kalendářů a dekorativních zástěn, doplňoval knihy svými ilustracemi, např. Otčenáš (Le Pater, 1899), mimo jiné vytvořil grafickou předlohu k první československé poštovní známce a navrhoval i grafickou podobu československých bankovek. Jeho tvorba zahrnuje návrhy interiérů, nádobí, šperků, ale i návrh okna v katedrále sv. Víta (1931) v Praze.
Alfons Mucha byl velkým vlastencem a celý život snil o realizaci cyklu velkoformátových obrazů Slovanská epopej, kterým chtěl shrnout dějiny slovanského národa. Cyklus velkých pláten maloval na zámku Zbiroh od roku 1910. Epopej byla dokončena v roce 1928 a Muchův americký mecenáš Charles Crane ji věnoval Praze. Dříve byl tento cyklus k vidění na zámku v Moravském Krumlově, nyní je umístěn v Praze ve Veletržním paláci (výstava otevřena v květnu 2012).
Alfons Mucha byl také dobrým fotografem, který své snímky využíval jako předlohu při své malířské tvorbě, jeho snímky se tak kompozičně velmi podobají jeho slavným obrazům. Muchova dokumentace z cest z Ruska, z období před Říjnovou revolucí, tvořila důležité podklady právě pro cyklusSlovanská epopej. Když dostal od komisaře pařížské Světové výstavy v roce 1900 za úkol vyzdobit pavilon Bosny a Hercegoviny, vypravil se s fotoaparátem na Balkán a až poté začal malovat obří dekorativní panel (panó), které bylo dominantou vídeňské expozice. Je považován za zakladatele české školy klasického fotografického aktu.Jeho fotografie jsou také součástí sbírky Fotografis, která byla představena na začátku roku 2009 v Praze.
Alfons Mucha zemřel v Praze 14. července 1939 po výslechu gestapem na zápal plic. Pochován je na hřbitově na Vyšehradě. Výběr z jeho děl a některé jeho osobní předměty jsou vystaveny v Muchově muzeu v Praze.
zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Alfons_Mucha
