Mládí a studia
Oskar Nedbal se narodil v rodině advokáta JUDr. Karla Nedbala jako předposlední ze sedmi dětí. Otec byl zakladatelem místního hudebního spolku a propagátorem hudby, také jeho potomci měli k hudbě vztah a nadání. Matka, rozená Hejnová vychovávala děti ve vlasteneckém duchu. Oskarovi dal již v jeho útlém věku základy hry na housle místní regenschori Anderle. Když začal studovat na táborském gymnáziu a otec poznal, že kromě výrazného talentu jeví o hudbu i vážný zájem, přihlásil jej roku 1885 na pražskou konzervatoř. Jedenáctiletý Oskar byl přijat do třídy profesora Bláhy (hra na trubku-tympán) a ne do třídy na housle. Dva roky se ve třídě učil na trubku a přitom soukromě u učitele Ferdinanda Lachnera na housle. V roce 1887 však přestoupil do oddělení houslí k profesorovi a řediteli Antonínu Bennewitzovi a tam přešel ke hře na violu. Od 1.1. 1891 se Nedbal stal žákem profesora Antonína Dvořáka, který na konzervatoři vyučoval hudební kompozici. Jeho talent mistra zaujal. Oskar školu ukončil absolventským houslovým koncertem, o němž pochvalně psaly tehdejší pražské noviny.
České kvarteto
Na konservatoři se Nedbal spřátelil se spolužákem Josefem Sukem. V roce 1891 - v posledním ročníku na konzervatoři, kdy se Nedbal v prodlouženém studiu věnoval kompozici – na podnět profesora komorní hudby Hanuše Wihana a zejména z iniciativy Nedbala a Suka došlo k sestavení smyčcového kvarteta. Vzniklo později velmi známé České kvarteto - toto jméno neslo od roku 1892. Oskar Nedbal v kvartetu působil 14 let nejen jako výborný violista a manažer, ale byl i vůdčí osobností tohoto hudebního tělesa.
Život violisty a dirigenta
Kromě hraní na violu se Oskar Nedbal zajímal o dirigování a 24.11.1896 -ve svých 22ti letech-poprvé dirigoval Českou filharmonii s velkým úspěchem a potom s ní spolupracoval až do roku 1906. Otevřela se mu cesta do hudebního světa, v němž brzy vyzrál na jednoho z nejvýznamnějších dirigentů (řídil koncerty např. v Berlíně, Paříži, Petrohradu, Varšavě, Oděse, Vídni a Londýně).
Bolestné události
Do úspěšného začátku kariéry mladého hudebníka zasáhly velmi bolestné a tíživé události: nemoc (1894) a smrt kolegy z Českého kvarteta Otty Bergera; dobrovolný odchod ze života (1898) Oskarova staršího bratra Viléma; těžká nemoc a smrt otce; nemoc, dlouhé léčení a skon teprve sedmadvacetileté manželky Josefiny Léta po ovdovění nesl Nedbal těžce a často žil a pracoval (i s Českým kvartetem) v pronajatém domku v Táboře, poblíž místa odpočinku své ženy.
Odchod do ciziny
V roce 1906 Oskar Nedbal náhle odjel s Marií Hoffmannovou do Vídně. Odcestovali krátce do Egypta a Sýrie a od června 1906 žili ve Vídni v 8.obvodu poblíž Divadla v Josefově. Po vyřízení složitého rozvodu a splnění podmínek pro sňatek se Oskar Nedbal s Marií 20.6.1910 v Prešpurku (Bratislavě) podruhé oženil. Ve Vídni štěstí Nedbalovi přálo a stal se ještě populárnějším a uznávaným umělcem. Již na podzim 1907 dirigoval první velký koncert ve Vídni a potom dalších skoro 12 let stál v čele vídeňského symfonického Tonkünstler orchestru.
Dirigent a skladatel
Během let prožitých jak v cizině, tak i často v rodném kraji se Oskar Nedbal nevěnoval jen dirigování, ale i komponování. Vznikla (během let 1908-1912) k již dřívější Pohádce o Honzovi (1902) další díla - balety: Z pohádky do pohádky, Princezna Hyacinta a Čertova babička V dubnu 1912-na popud Marie Nedbalové (po nalezení námětu v Puškinově povídce Slečna selka) napsal Leo Stein operetní libreto a potom Nedbal usilovně pracoval na skladbě hudby. V létě tvořil v klidu barokního zámečku v Kamenné Lhotě (11km severně od Tábora) a také měsíc u Jaderského moře. Slavná opereta Polská krev měla premiéru 25. října 1913 ve Vídni – byl to triumf a nejúspěšnější novinka sezóny. V lednu 1914 byla česká premiéra v Praze a během jednoho roku Polskou krev uvedlo na stovku divadel v Německu a Rakousku.
V ČSR byla opereta zfilmována poprvé již v roce 1934 (premiéra 1.12.1934-režie Karel Lamač, hlavní role Anny Ondráková a Theodor Pištěk a v televizi (ČT) jako televizní film v roce 1978, režie František Filip, hl.role Kateřina Macháčková a Josef Abrhám.
V létě 1915 pracoval Nedbal v zámečku u Plané nad Lužnicí (Strkov) na dokončení své třetí operety – Vinobraní. Ta měla 11.2.1916 premiéru ve Vídni, českou v květnu ve Vinohradském divadle v Praze, kde ji dirigoval autorův synovec Karel Nedbal a režii měl Karel Hašler . Vinobraní mělo pak 46 repríz.
Další tragedie
Po letech plných hudby a úspěchů přišla opět krutá rána. V červnu 1918 obdržel Nedbal do Plané nad Lužnicí dopis zaslaný sem poštou z Vídně, který syn Oskar poslal z Prešpurku otci na jeho vídeňskou adresu. V listu prosil o prominutí svých prohřešků a chování a slíbil, že se polepší a brzy na bojišti (I.sv.války) dokáže, že je čestný a hoden jména. Otec Nedbal ihned jel vlakem za synem, ale při čekání ve Vídni na další spoj obdržel zprávu o synově smrti Oskar Nedbal mladší (nar.1901) studoval gymnázium v Táboře, v roce 1912 přešel na gymnázium v Mělníku a brzy do Českých Budějovic; v roce 1916 byl otcem poslán do vojenské vyšší reálky v Hranicích. I odtud byl převelen (1917) do Prešpurku do přípravky na polní využití. V duševní krizi napsal sebekritické zhodnocení svého dosavadního života a odeslal poštou otci. Za několik dní, v mylném přesvědčení o nezájmu otce se v Prešpurku v červnu 1918 při výkonu strážní služby zastřelil.
Domů - do ČSR
Po vzniku Československa (1918) se Oskar Nedbal rozhodl vrátit domů. Dokončil ve Vídni probíhající koncertní sezónu a k 10.dubnu 1919 dal v Tonkünstler orchestru výpověď. Manželé Nedbalovi požádali o domovské právo-Oskar v Táboře a Marie v rodných jihočeských Vodňanech a získali československé občanství. V červnu 1919 se spolu s jinými repatrianty stěhovali do ČSR; Nedbalovi do pronajatého zámečku v Chlumu u Třeboně. Oskar Nedbal však nenašel plné pochopení, zejména v Praze, spíše závist a pomluvy a někteří lidé z hudebního světa mu vyčítali jeho údajné projevy nemístné loajality k Rakousku při jeho pobytu ve Vídni. K dirigování velkého čs.orchestru se skoro nedostal. Zklamaný hudebník-skladatel však pracoval dál, žil převážně v ústraní v Chlumu u Třeboně. Složil zde jedinou svoji operu Sedlák Jakub. Premiéru měla na podzim 1922 v Brně, ale bez většího ohlasu. Nedbal cítil úbytek své tvořivé síly a viděl možnost uplatnění jedině v nabídce bratislavského ředitele SND B.Jeřábka.
Odchod a léta v Bratislavě
Zklamaný a duševně strádající Nedbal odešel z Čech na Slovensko a přijal místo ředitele opery Slovenského národního divadla v Bratislavě. Situace SND-finanční i personální byla složitá, ale Nedbal přistoupil na podmínky a podepsal smlouvu. 26. srpna 1923 začal dirigováním opery Prodaná nevěsta v nastudování režiséra Jaroslava Kvapila a úspěchem. Během krátkého času získal několik významných uznání, např. Komenského univerzita jej jmenovala lektorem instrumentace, totéž přednášel v Hudební a dramatické akademii, společnost Radiojournal mu svěřila vedení hudebního vysílání bratislavské pobočky (řídil také několik přímých symfonických přenosů z Prahy). V červnu 1925 zorganizoval 14denní zájezd opery do Prahy, kde uvedený Sedlák kavalír měl úspěch. Nedbal výrazně pozvedl uměleckou úroveň opery i činohry. Bez vloh k ředitelování ale naivně přijal i nesolidní nabídku na vedení celého divadla. Rostly problémy s nedostatkem financí, slíbené podpory nedostával a naopak se stal terčem anonymních pomluv a nenávistných útoků. Jako ředitel se snažil vše řešit, někdy i za cenu drobných ústupků. Po letech úsilí o zlepšení pozice SND – obklopen mnoha nepřejícími lidmi, unaven stálými rozpory a také občasnými neshodami s manželkou Marií – cítil velké duševní vyčerpání. Přiznal sám sobě pochybnosti o vhodnosti převzetí podnikatelského závazku. Jedním z posledních větších rozhodnutí bylo to, že předal činohru SND do vedení režiséra Jána Borodáča a zároveň Václava Jiříkovského z šéfa činohry povýšil na hospodářského ředitele a svého zástupce.
Poslední roky i síly
Další nápory obtíží již Nedbal nevydržel a na podzim 1928 se vzdal podnikatelského vedení. Ještě přemluvil svého synovce Karla Nedbala aby opustil Olomouc a převzal vedení bratislavské opery. V květnu 1930 měsíční zájezd opery do Prahy skončil finanční ztrátou a Oskar Nedbal byl mnohými označován za hlavního viníka všech potíží v divadle, i když kontrola z ministerstva konstatovala, že z jeho strany nedošlo k pochybení a že rozhodující část deficitu není z doby jeho vedení. Rostly dluhy a penále za nesplácené půjčky, nebyly peníze na výplaty, další půjčky bankou ani podpory z ministerstva nebyly již poskytnuty. Došlo k rozhodnutí: vedení SND převezme zpět družstvo a Nedbal musí vše uhradit. Dostal se do těžké finanční situace a zvládnout ji nedokázal. Protože se zaručil za finanční závazky, přišel o všechny své úspory. Předložil svůj abdikační list s návrhem, aby se vedení SND ujal šéf opery Karel Nedbal a také s žádostí o přispění peněz na finanční uspokojení mnoha věřitelů.
Tragický konec
V půli prosince 1930 odjel do chorvatského Záhřebu k vystoupení s tamní filharmonií a k vedení premiéry své Pohádky o Honzovi. Cestou se mu zdravotně přitížilo, jak z dlouhé atmosféry pomluv, zášti a intrik, tak z čerstvě obdržené zprávy o zamítnutí jeho žádosti o finanční pomoc na úhrady dluhů. Byl na konci všech fyzických a psychických sil a myslel jen na své jméno a čest. Den po veřejném koncertním vystoupení - na Štědrý den roku 1930 v 11 hodin dopoledne Oskar Nedbal spáchal sebevraždu skokem z okna zkušebny v budově divadla.
Oskar Nedbal - muž neustálé práce, optimismu i spěchu, člověk dobrosrdečný a důvěřivý, skladatel, který svoji tvorbu někdy přizpůsobil náladám a okamžitým potřebám, ale přesto populární a plnokrevný muzikant, tvořící bez povýšené zaujatosti a jehož krásné melodie, plné české hudební tradice, přežily do dalšího století a jsou stále živé - byl pohřben na záhřebském hřbitově Mirogoj.
zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Oskar_Nedbal
